Příprava na příčnou flétnu

Příprava na příčnou flétnu

Tyto lekce jsou určeny dětem, které mají již určité zkušenosti se zobcovou flétnou (částečně osvojené dýchání, prstovou techniku) a jejich zájmem je hra na příčnou flétnu. Věkové rozmezí se pohybuje zpravidla mezi 8. - 9. rokem, mohou ovšem nastat i výjimky (nadání, velký zájem o hudbu projevující se již od raného dětství a pod.), kdy je další postup na zvážení pedagoga.

Co je potřeba:

zakoupení nástroje (nejlépe po poradě s pedagogem, který nástroj doporučí příp. sám vybere viz. info v sekci Vybíráme nástroj), obstarání stojanu na noty a do budoucna počítat také s investicemi do notového materiálu.

Časová náročnost:

vyučovací hodina 1x týdně, pravidelná příprava do vyučovacích lekcí (cca 30min./den) s počáteční  rodičovskou kontrolou, dle zájmu a postupu žáka lze interval prodlužovat.

Cílové dovednosti:

při roční docházce by dítě mělo zvládnout samostatnou přípravu a zahrát jednoduchou skladbičku nebo píseň s doprovodem klavíru.

Kurz zahrnuje:

  • seznámení s nástrojem a jeho držením
  • nácvik bráničního dýchání
  • vytvoření prvních tónů
  • zvládání prvních cvičení
  • rozvoj koncentrace spolu s postupným zvyšováním náročnosti zadávaných úkolů
  • hra s doprovodem dalšího nástroje
  • rozvíjení osobnosti za pomocí všech komponentů souvisejících s výukou

Seznámení s nástrojem a jeho držením

Přípravou pro výuku na příčnou flétnu bývá zpravidla již dřívější seznámení s flétnou zobcovou. Děje se tak proto, že dítě začínající v raném věku nemá dostatečné fyzické předpoklady pro držení nástroje (držení stranou vyžaduje vyšší vzrůst, dostatečně dlouhé ruce atd.), proto se začíná zhruba v 8-9 létech. Zde je nutno připomenout, že výrobci nástrojů již na tento fakt pamatovali a vyvinuli typ příčné flétny i pro malé hráče (flétna se zahnutou hlavicí, která je kratší). Zde je tedy na zodpovědnosti pedagoga, co doporučí.

Nácvik bráničního dýchání

Ovládání dechu je podstatnou složkou hry na jakýkoliv dechový nástroj. Příčná flétna není výjimkou. Zde ovšem rozhoduje fakt, že část dechu, potřebná k rozeznění nástroje není využita, jako např. při hře na ostatní dechové nástroje (klarinet, hoboj, trubka a pod.) U flétny část zadrženého dechu uniká do prostoru. Pro začínajícího hráče je tedy velmi důležité, jak se naučí s dechem pracovat. Pro tuto příležitost existují specielně zaměřená cvičení.

Vytvoření prvních tónů

První tóny a jejich kvalita jsou známkou správného vedení žáka, a také známkou způsobilosti zvládnout zvolený nástroj.

Zvládání prvních cvičení

Zvládnutí prvních cvičení bývá zpravidla úspěch nejen samotného dítěte ale i jeho rodičů, kteří svou ratolest patřičně povzbudí a t. zv. nastartují. Pravidelná příprava je zde naprosto nutná. Pokud si dítě zaběhne pravidelný systém přípravy, tak je pokrok zaručen a rodiče mohou již jen z dálky dohlížet na přípravu dítěte do vyučovacích lekcí.

Rozvoj koncentrace spolu s postupným zvyšováním náročnosti zadávaných úkolů

Koncentrace je víceméně již záležitostí pedagoga, který různými prostředky vzbudí zájem o hru natolik, že dítě se z vlastního rozhodnutí snaží. Jeho vůle zvládnout, popř. vyniknout pak podporuje zájem o přípravu do vyučovacích lekcí, a tím se současně rozvíjí myšlení, vůle, trpělivost atd.

Hra s doprovodem dalšího nástroje

Hra s doprovodem se praktikuje zpravidla hned od začátku, protože jak víme: „Ve dvou se to lépe táhne.“ Zde záleží opět na pedagogovi, který nástroj použije. Nejčastěji se uplatňuje klavír. Ovšem je možné hrát také v duu (s dalším hráčem-zpočátku pedagog), což žáka v začátcích značně povzbudí. V budoucnu je pak možnost vytvořit duo s dalším dítětem na stejné úrovni, či skupinu žáků, kteří muzicírují dohromady.

Rozvíjení osobnosti za pomocí všech komponentů souvisejících s výukou

Za nezanedbatelnou skutečnost považuji rozvoj dítěte přes oblast hudby k vlastnímu vyjádření pocitů a dovedností skrze hudební nástroj, tříbení vkusu a chápání hodnot, které souvisejí s dalšími uměleckými obory, kam patří jak umění výtvarné, literární, taneční, tak i mnoho jiných oborů lidské činnosti, které mohou být vodítkem pro další životní cestu jedince.